Jít na otevření galerie by bylo pokrytectvím

Prvně jsem budovou jako takovou za město Liberec, které ji zachránilo, otvírala již několikrát. Myslím, že věcí Liberce bylo budovu zachránit, zrekonstruovat a předat budoucímu uživateli – Oblastní galerii. To jsme splnili, s výsledkem můžeme být spokojeni – ostatně svědčí o tom nejen fakt, že například Liberecký kraj se „Lázněmi“ chlubí, kde může, a má je dokonce jako hlavní komunikační téma tohoto roku, ale také to, že jsou oceňovány odborníky, včetně různých cen. Co na tom, že téměř polovinu vedení kraje tvoří lidé, kteří by dodnes byli nejraději, kdyby se nic z toho nestalo a lázně dál smutně chátraly.

Především jsem ale odmítla jít na akci, kde jsem předpokládala účast těch, kdo proti projektu tolik udělali, a kdo se málem podepsali pod jeho nerealizaci a tím pod další chátrání objektu. A to jsem ani netušila….

Opravdu mne nepřekvapilo to, že na „raut“ dorazili představitelé hnutí, které se tak moc snažilo, aby se celý projekt shodil, nerealizoval, nebyl. Proto jsem dopředu hejtmanovi Libereckého kraje řekla, že nepřijdu – musela bych se sama před sebou stydět, kdybych měla sedět vedle těch, kdo projekt revitalizace bývalých Městských lázní od počátku odstřelovali, aby se nyní usmívali na kamery a tvářili se, jak úspěšné vedení kraje dotáhlo ke zdárnému konci úspěšný projekt, kterým se nyní mohou chlubit. Překvapuje mne, že oni v sobě stud nenašli a na akci přišli, mezi ty, po kom plivali a házeli špínu, když za něj nasazovali vlastní krky.

Co mne překvapilo, bylo, když hejtman Libereckého kraje Martin Půta poděkoval paní Květě Morávkové. Jmenoval ji mezi těmi, kteří se prý o  vznik projektu zasloužili. Nevím, snad je to tím, že z Hrádku do Liberce je někdy dál, než jen na mapě (ostatně pan hejtman to nejednou prokázal), snad je to tím, že pan hejtman v době, kdy se za lázně doslova bojovalo, tiše spřádal své plány na hrádecké radnici, snad je to tím, že prostě nezná liberecké reálie, jakkoli tak rád hodnotí vše, co se v našem městě stane, ale nemohl být při své děkovné řeči dále pravdě. Paní Morávková totiž vždy usilovně bojovala právě proti projektu a  galerii do lázní nikdy přesouvat nechtěla. Mimochodem – v době, kdy se projekt finálně schvaloval Radou města Liberce, za primátora Jana Korytáře, byla ona jediná proti projektu! Je to ale pro celý projekt příznačné a charakteristické a jsem o to raději, že jsem této děkovné řeči nemusela naslouchat.

Myslím si, že děkovat je potřeba mnohým jiným. Nejen Věře Vohlídalové a Jiřímu Kittnerovi, které pan hejtman v tomto případě zcela správně jmenoval, ale také mnoha úředníkům na městě, kteří kvůli projektu čelili nebývalému tlaku, museli projít nespočtem kontrol a obvinění. Všem lidem, kteří se za projekt postavili a nenechali se zatáhnout do  politikaření a laciného populismu. Všem těm, kteří nepodlehli snadné cestě projekt kdysi odstřelit a tím se uchránit před zlými útoky několika jedinců, ale dělali vše proto, aby úspěšně a dobře dopadl. Na ty všechny jsem myslela ve chvíli, kdy pan hejtman se svými koaličními partnery, kteří projekt tak moc nechtěli, novou Oblastní galerii v objektu Městských lázní otvíral. Mrzelo mne, že tam nejsem. Ale byla jsem ráda, že tím mohu dát všem najevo, co si o takovém pokrytectví myslím. A této cesty využívám k poděkování všem, kdo se za poslední tři roky nenechali zastrašit a budovu Městských lázní pomohli zachránit. Nechť je její budoucnost úspěšná a dlouhá!